koně a další =-)

Nechtěli jsme se moc zdržovat v moderních městech. Chtěli jsme navštívit prales, malé vesničky, projet se po řekách, pozorovat divoká zvířata a exotické rostliny, ochutnávat místní jídla a zažít nějaké dobrodružství. Proto jsme hned ráno odjeli z Kutchingu do nejbližšího národního parku Bako. Je to jen asi třicet kilometrů, tak v něm byla spousta víkendových výletníků. Kus jsme jeli autobusem a pak nás ještě několik kilometrů odvezli motorovým člunem. V parcích se vybírá nejen vstupné, ale i poplatek za používání kamery. V Bako parku je několik širokých vyšlapaných cestiček a dlouhých dřevěných chodníčků na kůlech. Na každé křižovatce je ukazatel nejen s kilometráží, ale i jak dlouho to tam trvá. Časy jsou samozřejmě brané podle japonských skupinek důchodců, kteří chodí pomalu a neustále se zastavují a fotí. Během jednoho dne bychom nestihli projít celý park, tak jsme se vydali na sever, kde měl být jak prales, tak pláže a vodopád. Cesta vedla nejdřív asi sto metrů krásným hustým vlhkým pralesem, ale zbytek parku byla hodně zarostlá louka s nízkými keři a masožravými kytkami, nad kterými poletovala spousta obrovských barevných motýlů. Ze strmého útesu, po kterém se bohužel nedalo dostat dolů, byl krásný výhled na pláž zakončenou skaliskem. Po té pláži běhaly opice. Došli jsme se podívat i na vodopád, byl to takový asi metr široký potůček vylévající se z malé tůňky, velmi pozvolně překonávající asi třímetrový rozdíl po velkých ohlazených kamenech. U nás bychom to rozhodně vodopádem nenazvali. V tůňce s báječně chladnou vodou jsme se vykoupali, bylo to tak na tři tempa. Na pláži u recepce parku byla spousta malých světlých krabů, kteří dělali v zátopové zóně z písku kuličky. Když jsme se přiblížili, tak zalezli do děr a dírek. Byli od velikosti hrášku po vlašský ořech a na té pláži to vypadalo, jako by se po ní prohánělo babí léto, nebo spousta chuchvalců bílých vlasů, jak před námi zdrhali. Nepřišli jsme na to, proč ty kuličky dělají, ale myslíme, že vybírají z písku potravu a z probraného dělají kuličky. Na rozhraní vln a písku byla spousta krabů poustevníčků nastěhovaných do mušliček. Nechali se vždycky vlnou poponést ke břehu a než se vlna vrátila, tak se zahrabali do písku, aby je neodnesla. Po skalisku, kde pláž končila, lezli černí velcí krabi. Krabů jsme viděli po celém Borneu hroznou spoustu.