koně a další =-)

Na koni začal jezdit v devíti letech. Když v roce 1989 padla Berlínský zeď, všechno se zprivatizovalo a ježdění se stalo příliš drahé. V šestnácti, po čtyřech letech odloučení od koní, jsem začal hledat lidi, kteří vlastní koně, ale nezneužívají je. Začal jsem chodit vypomáhat do stájí výměnou za ježdění. Přál jsem si vlastního koně - jakéhokoliv - na tom nezáleželo. Nakonec jsem si v devatenácti letech koupil svého prvního koně - Gastona, tříletého hřebce. Jeho otec byl český teplokrevník, matka ruský mustang. Při nakládání jsme ho do přepravníku tlačili ve třech. Ujeli jsme jednu míli, zastavili a chtěli ho zkontrolovat. Vlezl pod přední "štrajcpán" a nemohl se dostat ven... První dva dny doma jsem ho nechal jenom na pastvě. Pak jsem ho nauzdil, abychom šli jezdit, ale nemohl jsem ho zastavit. Otočil jsem ho směrem k vrcholu obrovského kopce - i na vrcholu mu chvíli trvalo, než zastavil - ale neshodil mě, takže dobrý. Jednou jsem chtěl jet na "Western riding tournament", tak jsem sbalil baťoh, spacák a jídlo pro Gastona. Bylo to 30 mil daleko a já neměl přepravník, tak jsme šli po kopytě. Po pěti mílích už Gaston nechtěl jít, tak jsem slezl a zbytek cesty ho vedl. Dorazili jsme pozdě v noci, a hřebec v Gastonovi oživl. Hecoval se v boxu, nechtěl žrát a přes ohradu hřebčil na ostatní koně. Jeden člověk, který viděl moje problémy, řekl, že v Holandsku viděl Pata Parelliho a že se od něj potřebuji učit. Pak jsem šel na "civilku" do školy pro postižené děti. Řekl jsem tátovi a sestře, jestli by se nepostarali o Gastona, ale to nebyl dobrý nápad. Každý týden někoho shodil. Táta si zlomil ruku. Jednou ráno si Gaston stoupl na zadní a hrábl po sestře, aby se dostal ke krmení, které házela slepicím. Každý se ho bál... Můj šéf (tátovo kamarád) mi dovolil vzít si Gastona do školy, protože chtěl, aby moje rodina zůstala naživu. Po dvou měsících, když jeden instruktor PNH pořádal kurz Level 1, ale bylo řečeno "žádní hřebci", tak jsem jel bez koně... Instruktor předváděl práci s koněm na úrovni Level 3 a já věděl, že musím studovat tenhle systém. Nikdy jsem nevěděl kolik věcí je možné s koňmi dělat. Po kastraci Gastona jsem každý den trénoval co jsem se naučil na kurzu a i některé věci, které jsem viděl dělat instruktora se svým koněm. Viděl jsem úspěchy a brzy se z práce s Gastonem stala zábava. O rok později jsem Gastona vzal na kurz Level 1 a myslel jsem si, že tam budu nejhorší. Na tom kurzu jsem Gaston položil, lonžoval ve volnosti a nacouval s ním do přepravníku. Jednoho dne ke mě intruktor přišel a řekl: "Honzo, jsi na úrovni Level 1 a máš na víc!" Začal jsem pracovat na Level 2 a v květnu 2000 jsem poslal video s úlohami instruktorovi PNH a uspěl. V srpnu jsem jel k Parellimu na kurz Level 3 a v březnu 2001 ho složil. Nyní je můj cíl najít čtyři tříleté neobsedlé valachy a každého z noch dovést na Level 3.